Vítejte na stránkách časopisu Řízení ve školství!

                                                 Kdo jsme?

učení ve tříděŘízení ve školství patří již od roku 1993 mezi nepostradatelné a praktické publikace pro řídící pracovníky ve školství. Každý rok vychází 6 čísel, které provedou ředitele všech úrovní škol úskalími právního systému České republiky. Publikace pomáhá porozumět výkladům jednotlivých rozhodnutí soudních instancí, nabízí rozbory zákonů a vyhlášek a předkládá právní výklady s metodickými připomínkami.

Vedle školské legislativy časopis nabízí i zajímavé články o vzdělávacích systémech v zahraničí, nové metody výuky pro základní a střední školy a aktivity neziskových organizací podporující vzdělávání.

Roční předplatné časopisu výrazně nezatíží rozpočet školy (890,- Kč). Školám, které si předplatili náš časopis, nabízíme bezplatnou reklamu své školy formou inzerce nebo článku o úspěšných aktivitách školy.

Tři problémy českého školství

Daniel Műnich – CERGE-EI

Tuzemský vzdělávací systém poměřován efektností, tedy výsledky, si nevede špatně. V řadě ohledů, jako jsou například mezinárodní testování, průměr našich školáků dosahuje přinejmenším dobrého průměru v rámci zemí OECD. V míře dokončování středoškolského studia nebo v míře nezaměstnanosti čerstvých absolventů si dokonce vedeme výjimečně dobře. Přesto lze najít tři, dle mého soudu největší problémy českého školství.

Ať měříme jakkoliv, veřejné výdaje na školství jsou dlouhodobě velmi nízké. Do velké míry za to může škudlení na platech učitelů, které představují hlavní výdajovou položku každého školského rozpočtu. V relaci k ostatním vysokoškolsky vzdělaným zaměstnancům jsou platy českých učitelů dlouhodobě z nejnižších v rámci téměř tří desítek zemí EU. Nenechme se zmást občasným voláním sláva, když se zrovna ministru či ministryni školství nečekaně podaří z ministra financí vymáčknout nějakou miliardu na platy učitelů navíc. Navýšení učitelských platů v posledních letech sotva drží krok s růstem mezd ve zbytku ekonomiky.

Stokrát někdo může argumentovat oblíbeným rčením, že učitelství je poslání a že o peníze moc nejde. O peníze zde opravdu jde. Úroveň učitelských platů totiž v dlouhodobějším horizontu spoluurčuje kvalitu učitelů, a tím i kvalitu vzdělávání. Ovlivňuje, z jakých středoškoláků se rekrutují zájemci o učitelskou profesi, kdo se učitelem skutečně stane a zda ti nejlepší z nich v této profesi dlouhodobě vydrží. Zapomíná se, že většina z dnešních učitelů začínala v době, kdy bylo mnohem snadnější než dnes pro učitelskou profesi získávat nadané a nadšené duše. Dnes to je mnohem obtížnější. Škudlení na platech učitelů nás, myslím, bude všechny za deset dvacet let ještě hodně mrzet.

Mezinárodní srovnání ukazují, že příliš mnoho ředitelů českých škol se ředitelskému řemeslu doučí až ve funkci. Ředitelství také znamená typ činností, které nemají s řízením kvality a obsahem vzdělávání moc společného. Většinu času musí ředitelé věnovat technicko-hospodářsko-byrokratickým agendám. Minimum času jim zbývá na hlídání kvality vzdělávání, koordinaci reálného vzdělávacího obsahu a přístupů učitelů, na hledání nových učitelů, mentorování nových a nezkušených. S nedostatkem dostatečně připravených ředitelů a jejich vysokou administrativní zátěží kontrastuje velmi malá průměrná velikost škol.

Vzdělávací politiku od úrovně státu až dolů na úroveň jednotlivých škol u nás stále více komplikují odlišné a často až nesmiřitelné názory na roli školy a vhodné přístupy ke vzdělávání. Když vynecháme lhostejnou většinu, skončíme u dvou hlavních skupin. Ta konzervativní od školy očekává zhruba to, co si pamatují z vlastního mládí. Tedy jednotu obsahu a přístupu, důraz na řád a pořádek, přísnost v připouštění k dalšímu vzdělání už v raném věku, přednost přenosu znalostí před pěstováním dovedností a tvůrčího myšlení. Druhá skupina, nazývejme ji modernistickou, méně bazíruje na řádu a poslušnosti a klade větší důraz na pěstování kritického myšlení.

Na úrovni celostátní politiky se rozdílné názory vyjevují nejen mezi politickými subjekty, ale i uvnitř nich. Není divu, že vzdělávací politika státu je často chvíli hot a za chvíli čehý a že většina učitelské a ředitelské obce k ní chová pramalý respekt. Ve větších městech a větších školách se kompromisy hledají snadněji. Problém je ale obtížně řešitelný v menších obcích s menšími školami. A takových je v Česku poměrně hodně.

Řešení prvního z problémů je relativně nejsnadnější. Stačí podstatné navýšení školského veřejného rozpočtu. Řešení druhého problému je obtížnější, protože vyžaduje výrazné změny v pojetí a kvalitě přípravy učitelů a ředitelů a snižování administrativního zatížení. Změny budou pomalé a budou trvat roky. Třetí problém je nejhorší. Částečně jej lze zmírnit dalším rozšiřováním možností pro alternativní volbu školy a uspokojování rozdílných očekávání v rámci větších škol. Ale i tam to bude vyžadovat velmi schopné ředitele a učitele.

Asi bych neudělal chybu, kdybych uvedl i další problémy, byť možná nejsou tak velké. Mezi ně patří nedostatek dostupných školek a jeslí, vysoká sociální selektivnost a absence sledování kvality výsledků vzdělávacího systému a nedostatečná diversifikace vysokých škol.

Zdroj: ceskaskola.cz

Portál pro individuální doučování se zkušeným učitelem – www.edoucko.cz
Kombinovaný styl on-line doučování

· Doučování probíhá na několika úrovních. Prolíná se osobní kontakt s lektorem pomocí videohovoru s průběžnou konzultací.

· Naše kurzy jsou uzavřené, tzn. nemá do nich přístup kdokoliv a můžeme tedy individualizovat výuku se zacílením na konkrétního žáka.

· Standardně lektor naváže se studentem kontakt pomocí on line hovoru a společně rozeberou problematickou látku, lektor vyloží téma a ukáže modelové příklady.

· Následuje opakování formou specializovaných software.

· Samozřejmostí je průběžná pomoc mezi jednotlivými hodinami. Student může poslat svůj dotaz na mail a v nejbližším možném termínu dostane odpověď.

· Doplňkové nástroje přístupné pod heslem z internetu umožňují lektorům (i rodičům) průběžně sledovat práci žáků i mimo konkrétní domluvený čas spojení. Pravidelností opakování vyloženého docilujeme upevnění probírané látky.

Indikátory inovací školství podle OECD

Autor: Bořivoj Brdička

V poslední době se u nás hodně mluví o Strategii 2030+. Během několika málo měsíců má být dokončena, a pak realizována. Právě s tou realizací máme, vzhledem k minulým strategiím, hodně špatné zkušenosti. S určitou nadějí pozoruji, že tentokrát jsou si zodpovědní činitelé trochu více vědomi potřeby věnovat realizaci strategie velkou pozornost i finanční zdroje. SKAV připravuje projekt Partnerství, který se bude snažit pomoci naplnění všech hlavních cílů Strategie 2030+ tím, že propojí a zkoordinuje činnost všech důležitých realizátorů.

Úspěch se může dostavit jedině tehdy, víme-li, čeho chceme dosáhnout, a jsme-li schopni ověřit, zda se to povedlo. Teď během dokončování bude proto velmi důležité precizně a vědecky podloženě definovat, které cíle Strategie 2030+ jsou skutečně důležité a jak budeme zjišťovat jejich naplňování.

Možná by nám mohla pomoci příručka OECD z roku 2017 The OECD Handbook for Innovative Learning Environments, která je výstupem dlouhodobého stejnojmenného projektu. Z téměř 100stránkové publikace si dovolím (s mírnou úpravou) vybrat jen krátkou pasáž věnovanou indikátorům inovací školství [1, str. 91]:

  • Aktivita žáků a motivace
    Žáci vykazují známky zaujetí a vytrvalosti. Třídní kolektivy fungují na bázi kolektivních činností a používají různá prostředí (prezenční i online).
  • Spoluúčast žáků
    Žáci získávají díky personalizaci učení mnohem důležitější postavení. Jsou součástí týmů rozhodujících o výuce, a tato jejich účast není jen formální.
  • Schopnosti učitelů
    Učitelé rozumí podstatě vzdělávacích postupů, orientují se v principech aktuálních inovací a jsou schopni používat různé strategie. Jejich odborné znalosti jsou podloženy výzkumem.
  • Učitelská praxe
    Učitelé se zapojují do odborných diskuzí, podílejí se na řízení školy i na zavádění inovací a spolupracují (včetně týmového učení).
  • Mezioborovost
    Významnou součástí přípravy výuky je integrace mezioborových přístupů a jim odpovídajících výukových materiálů. V této oblasti je možné aplikovat výsledky nových pedagogických výzkumů, které nejsou realizovány pouze univerzitami.
  • Kombinované personalizované pedagogické postupy
    Ve výuce se kombinuje množství různých přístupů – včetně aktivit pro celou třídu, skupiny i individuální práci. Existuje prezenční, virtuální (online), kombinovaná (blended) i komunitní (neformální) výuka. Jsou zaváděny personalizované postupy a formativní hodnocení.
  • Digitální zdroje, sociální média a inovativní využití digitálních technologií
    Žáci se prostřednictvím technologií věnují bádání a výměně výsledků v rámci projektů i na sociálních sítích. Učitelé jsou díky technologiím v neustálém spojení mezi sebou, s žáky i s dalšími partnery. Využití technologií ve výuce stále roste.
  • Hodnotící myšlení
    Učitelé disponují tzv. „hodnotícím myšlením“, tj. pracují s daty popisujícími výukové výsledky žáků a používají je formativním způsobem. Žáci hodnotí sami sebe a hodnotí se též navzájem (Zjevné učení podle profesora Hattie).
  • Odlišné hodnotící postupy
    V souladu s výukovými metodami jsou vyvinuty a používány různé hodnotící postupy zkoumající znalosti, pochopení, schopnost aplikovat poznatky, zvídavost, kreativitu, schopnost spolupracovat, vytrvalost ad. Hodnocení jde nad rámec běžných školních aktivit.
  • Propracované informační systémy a individuální portfolia
    Prostřednictvím informačního systému je k dispozici komplexní profil každého žáka včetně jeho výstupů. Přístup k němu mají všichni pracovníci nastavující výukovou strategii a postupy.
  • Profil vedoucího
    Hlavní důraz je kladen na výuku. Způsoby řízení jsou sdíleny v rámci profesionální komunity.
  • Různorodost partnerů
    Formativní řízení výuky integruje různé aktéry – rodiče, další rodinné příslušníky, ale též členy komunity, firmy, kulturní instituce, vysoké školy a další, např. zřizovatele a komunity odborníků.
  • Úroveň spolupráce
    Spolupráce s partnery je intenzivní a viditelná.
  • Globální propojení
    V globalizovaném světě je samozřejmostí se spojovat s jiným vzdělávacím prostředím a odlišnými partnery na mezinárodní úrovni (např. eTwinning).

Citace a použitá literatura:         [1] – The OECD Handbook for Innovative Learning Environments. 2017. [cit. 2019-10-26]. Dostupný z WWW: [https://read.oecd-ilibrary.org/education/the-oecd-…].

_________________________________________________________________

Kontakty
Šéfredaktor: Mgr. Tomáš Mikeska  
tel.: 777 840 575
e-mail:rizeniveskolstvi@seznam.cz
Zástupce šéfredaktora: Dr. Vítězslav Žiška, CSc.
e-mail:rizeniveskolstvi@seznam.cz

__________________________________________________________________