Řízení ve školství

Vítejte na stránkách časopisu Řízení ve školství!

Kdo jsme

Řízení ve školství patří již od roku 1993 mezi nepostradatelné a praktické publikace pro řídící pracovníky ve školství. Každý rok vychází 6 čísel, které provedou ředitele všech úrovní škol úskalími právního systému České republiky. Publikace pomáhá porozumět výkladům jednotlivých rozhodnutí soudních instancí, nabízí rozbory zákonů a vyhlášek a předkládá právní výklady s metodickými připomínkami.

Vedle školské legislativy časopis nabízí i zajímavé články o vzdělávacích systémech v zahraničí, nové metody výuky pro základní a střední školy a aktivity neziskových organizací podporující vzdělávání.

Roční předplatné časopisu výrazně nezatíží rozpočet školy (780,- Kč). Školám, které si předplatili náš časopis, nabízíme bezplatnou reklamu své školy formou inzerce nebo článku o úspěšných aktivitách školy.

Tři problémy českého školství

Daniel Műnich - CERGE-EI

Tuzemský vzdělávací systém poměřován efektností, tedy výsledky, si nevede špatně. V řadě ohledů, jako jsou například mezinárodní testování, průměr našich školáků dosahuje přinejmenším dobrého průměru v rámci zemí OECD. V míře dokončování středoškolského studia nebo v míře nezaměstnanosti čerstvých absolventů si dokonce vedeme výjimečně dobře. Přesto lze najít tři, dle mého soudu největší problémy českého školství.

Ať měříme jakkoliv, veřejné výdaje na školství jsou dlouhodobě velmi nízké. Do velké míry za to může škudlení na platech učitelů, které představují hlavní výdajovou položku každého školského rozpočtu. V relaci k ostatním vysokoškolsky vzdělaným zaměstnancům jsou platy českých učitelů dlouhodobě z nejnižších v rámci téměř tří desítek zemí EU. Nenechme se zmást občasným voláním sláva, když se zrovna ministru či ministryni školství nečekaně podaří z ministra financí vymáčknout nějakou miliardu na platy učitelů navíc. Navýšení učitelských platů v posledních letech sotva drží krok s růstem mezd ve zbytku ekonomiky.

Stokrát někdo může argumentovat oblíbeným rčením, že učitelství je poslání a že o peníze moc nejde. O peníze zde opravdu jde. Úroveň učitelských platů totiž v dlouhodobějším horizontu spoluurčuje kvalitu učitelů, a tím i kvalitu vzdělávání. Ovlivňuje, z jakých středoškoláků se rekrutují zájemci o učitelskou profesi, kdo se učitelem skutečně stane a zda ti nejlepší z nich v této profesi dlouhodobě vydrží. Zapomíná se, že většina z dnešních učitelů začínala v době, kdy bylo mnohem snadnější než dnes pro učitelskou profesi získávat nadané a nadšené duše. Dnes to je mnohem obtížnější. Škudlení na platech učitelů nás, myslím, bude všechny za deset dvacet let ještě hodně mrzet.

Mezinárodní srovnání ukazují, že příliš mnoho ředitelů českých škol se ředitelskému řemeslu doučí až ve funkci. Ředitelství také znamená typ činností, které nemají s řízením kvality a obsahem vzdělávání moc společného. Většinu času musí ředitelé věnovat technicko-hospodářsko-byrokratickým agendám. Minimum času jim zbývá na hlídání kvality vzdělávání, koordinaci reálného vzdělávacího obsahu a přístupů učitelů, na hledání nových učitelů, mentorování nových a nezkušených. S nedostatkem dostatečně připravených ředitelů a jejich vysokou administrativní zátěží kontrastuje velmi malá průměrná velikost škol.

Vzdělávací politiku od úrovně státu až dolů na úroveň jednotlivých škol u nás stále více komplikují odlišné a často až nesmiřitelné názory na roli školy a vhodné přístupy ke vzdělávání. Když vynecháme lhostejnou většinu, skončíme u dvou hlavních skupin. Ta konzervativní od školy očekává zhruba to, co si pamatují z vlastního mládí. Tedy jednotu obsahu a přístupu, důraz na řád a pořádek, přísnost v připouštění k dalšímu vzdělání už v raném věku, přednost přenosu znalostí před pěstováním dovedností a tvůrčího myšlení. Druhá skupina, nazývejme ji modernistickou, méně bazíruje na řádu a poslušnosti a klade větší důraz na pěstování kritického myšlení.

Na úrovni celostátní politiky se rozdílné názory vyjevují nejen mezi politickými subjekty, ale i uvnitř nich. Není divu, že vzdělávací politika státu je často chvíli hot a za chvíli čehý a že většina učitelské a ředitelské obce k ní chová pramalý respekt. Ve větších městech a větších školách se kompromisy hledají snadněji. Problém je ale obtížně řešitelný v menších obcích s menšími školami. A takových je v Česku poměrně hodně.

Řešení prvního z problémů je relativně nejsnadnější. Stačí podstatné navýšení školského veřejného rozpočtu. Řešení druhého problému je obtížnější, protože vyžaduje výrazné změny v pojetí a kvalitě přípravy učitelů a ředitelů a snižování administrativního zatížení. Změny budou pomalé a budou trvat roky. Třetí problém je nejhorší. Částečně jej lze zmírnit dalším rozšiřováním možností pro alternativní volbu školy a uspokojování rozdílných očekávání v rámci větších škol. Ale i tam to bude vyžadovat velmi schopné ředitele a učitele.

Asi bych neudělal chybu, kdybych uvedl i další problémy, byť možná nejsou tak velké. Mezi ně patří nedostatek dostupných školek a jeslí, vysoká sociální selektivnost a absence sledování kvality výsledků vzdělávacího systému a nedostatečná diversifikace vysokých škol.

Zdroj: ceskaskola.cz

Portál pro individuální doučování se zkušeným učitelem - www.edoucko.cz

Kombinovaný styl on-line doučování

· Doučování probíhá na několika úrovních. Prolíná se osobní kontakt s lektorem pomocí videohovoru s průběžnou konzultací.

· Naše kurzy jsou uzavřené, tzn. nemá do nich přístup kdokoliv a můžeme tedy individualizovat výuku se zacílením na konkrétního žáka.

· Standardně lektor naváže se studentem kontakt pomocí on line hovoru a společně rozeberou problematickou látku, lektor vyloží téma a ukáže modelové příklady.

· Následuje opakování formou specializovaných software.

· Samozřejmostí je průběžná pomoc mezi jednotlivými hodinami. Student může poslat svůj dotaz na mail a v nejbližším možném termínu dostane odpověď.

· Doplňkové nástroje přístupné pod heslem z internetu umožňují lektorům (i rodičům) průběžně sledovat práci žáků i mimo konkrétní domluvený čas spojení. Pravidelností opakování vyloženého docilujeme upevnění probírané látky.

Školní rok 2016/2017

Za celou redakci časopisu Řízení ve školství bych Vám chtěl popřát úspěšný a ničím nerušený školní rok 2016/2017. Na našich webových stránkách a facebookovém profilu Vám nadále budeme nabízet nejzajímavější informace ze školství a z ostatních vzdělávacích oblastí.

Tomáš Zatloukal uvažuje v rozhovoru pro LN, jak se pozná dobrý učitel

Jak se pozná dobrý učitel? 

Učitel je ve vzdělávacím procesu samozřejmě klíčový. Když ho během hospitace sledujeme při práci, je pro nás důležité, jakým způsobem pracuje s každým svým žákem. Všímáme si, jaké situace v průběhu hodiny převládají. Jestli takové, které aktivitu dětí podporují, nebo naopak tlumí. Učitel má pro každou vyučovací hodinu nějaký cíl, kterého mají v dané hodině jeho žáci dosáhnout. Dobrý výsledek není to, že většina třídy ho dosáhla, a ti nadaní, kteří už v půlce hodiny vše zvládli, přestali pracovat. Různí žáci mají různé dispozice a schopnosti. Žádný by se neměl během vyučovací hodiny úplně ztratit, ale žádný by se neměl ani nudit. Zásadní je soustředit se na vzdělávání každého žáka ve třídě. 

To není zrovna lehký úkol, zaujmout vždy žáky nadané i ty slabší. Zvládají to čeští učitelé? 

Mnozí to zvládají na skvělé úrovni, pro některé je to těžší. Je to jedna ze známek kvality učitele. Dobrý učitel by měl žákům v průběhu celého školního roku dávat zpětnou vazbu, aby věděli, jak si vedou. A v návaznosti na to plánovat další postup. Komunikovat na toto téma s konkrétními žáky a také s jejich rodiči, které je nutné do vzdělávacího procesu také zahrnout. Důležité je, aby měl učitel ve své žáky důvěru. Aby věřil tomu, že jím stanovených vzdělávacích cílů jeho prostřednictvím dosáhnou.

Připravují na takové věci pedagogické fakulty své studenty? 

Pedagogické fakulty je bohužel na praxi moc dobře nepřipravují, v tomto ohledu mají dost rezervy. Měly by se daleko více soustředit na oborové a předmětové didaktiky, což neodpovídá současné

Zdroj: ceskaskola.cz

Problematika inkluzivního vzdělávání v Británii

Zařazení dětí s lehkým mentálním postižením do běžných škol s sebou přináší výzvy i obtíže. Webový server SedEc o britském sekundárním vzdělávání přinesl článek o praktických problémech, se kterými se takové školy setkávají.


Děti s lehkým mentálním postižením zná veřejnost většinou podle jejich diagnózy jako např. děti s poruchami autistického spektra, s Downovým syndromem nebo jazykovými poruchami. Jde o děti, které ve většině předmětů významně zaostávají za vrstevníky v předepsaných úrovních dosaženého vzdělání. Vyžadují zejména konzistentní odborný přístup napříč učitelským sborem, tj. nestačí mít v týmu jednoho odborníka, ale přijmout za své speciální strategie ušité na míru konkrétním studentům. Důležitá je také spolupráce s domovem žáka.

Bez konzistentního přístupu se handicapovaní žáci cítí izolováni a frustrování, což vede k problémovému chování. Zapotřebí je proto také spolupráce mezi školami prvního a druhého stupně. Pokud jsou již na prvním stupni přijata opatření, která vedou k izolaci dítěte od jeho vrstevníků, nelze předpokládat kvůli jeho špatným návykům okamžité začlenění po změně školy, spíše bude vyžadovat pozornost v negativním slova smyslu. 

Autoři článku, oba odborníci na speciální vzdělávání dětí se zvláštními potřebami, také varují před absolutním uplatněním lékařských zpráv a zpráv odborníků, které často reagují pouze na momentální potřeby dítěte při vyšetření a ty mohou být ovlivněny spoustou dočasných faktorů. Zprávy je třeba respektovat, ale zároveň by se jejich doporučení měla přizpůsobit konkrétním situacím a potřebám žáka. Důvěra by měla být vložena do členů sboru, kteří s dítětem pracují nejintenzivněji, nejčastěji tedy do asistenta učitele pro konkrétního žáka. 

Naopak by nemělo docházet k přílišnému spoléhání na asistenta žáka v celkové integraci – učitel by měl s asistentem úzce komunikovat a spolupracovat, aby nebyla pro žáka se speciálními potřebami vytvořena „třída ve třídě“ a asistent nebyl pouhým hlídačem. Žádoucí je podle autorů také navázání spolupráce jednoho žáka s více asistenty, aby bylo postupně dosaženo nezávislého učení se. 

Přestože je debata o vhodnosti inkluzivního vzdělávání emotivní, autoři jsou přesvědčeni, že inkluze je možná, není však vhodné aplikovat jedno konečné řešení na všechny žáky s jejich různorodými potřebami.


Zdroj: http://www.sec-ed.co.uk/best-practice/inclusion-advice-moderate-learning-difficulties-1

Kontakty

Šéfredaktor:

Dr. Vítězslav Žiška, CSc.

e-mail:rizeniveskolstvi@seznam.cz

Zástupce šéfredaktora:

Mgr. Tomáš Mikeska

tel.: 777 840 575

e-mail:rizeniveskolstvi@seznam.cz